Doll Prague 2013 očima účastníka

Na výstavu jsem se moc těšila, ale ve finále jsem byla hodně zklamaná. Především z organizace celé výstavy.
Byla prezentována jako "světová". Nakonec se odehrávala v sokolské tělocvičně, takže v prostředí žebřin, branek apod. A to není všechno.
Návštěvníci se přišli primárně podívat a pokochat, ne kupovat exponáty. Vstupné bylo poměrně drahé - 150,- Kč normální; 80,- Kč zvýhodněné. Takže když dorazila rodina se dvěma dětmi, už jim nezbylo příliš peněz na utrácení.
Registrační poplatky, poplatky za stánek atd. byly pro účastníky také poměrně drahé - šly do tisíců korun. Takže my jsme primárně potřebovali prodávat, abychom získali alespoň nějakou finanční satisfakci. To se bohužel nestalo. Celkově se na výstavě prodalo velmi málo exponátů.

Nejvíce mi bylo líto zahraničních účastníků - dorazili např. z Ruska, Ukrajiny, Rakouska, Litvy...museli zaplatit náklady na dopravu, přenocování minimálně tří dnů v Praze, registrační poplatky. Někteří neprodali ani jeden kousek.

Zázemí - toalety byly naprosto otřesné. Už dlouho jsem tak odporné neviděla ani na nějaké zaprášeném vlakovém nádraží. To jsem zase ukázali "světovou úroveň".
Byl nedostatek židlí, takže někteří účastníci se museli v sezení střídat. Nikdo nevydrží tři dny stát... Původně bylo možné je dokoupit za 50,- Kč, ale brzy došly.
Na výstavě byla zakázaná konzumace jídla a nápojů - i pro účastníky. Bylo možné využít kavárnu, která tam byla zřízena. Ovšem její nabídky byla chudičká. Jistě že jsme všichni tajně jedli svoje jídlo, ale jde o princip.

Část soutěžních exponátů.

Prostředí soutěžních exponátů také nebylo vůbec útulné. Byly různě naskládány blízko sebe, v pozadí opět vybavení tělocvičny. V jiných zemích je zvykem, že exponáty jsou vedle sebe vystavené na dlouhém stole, takže mají důstojné místo a vy si všechny můžete prohlédnout hezky zblízka. Výherci jednotlivých kategorií dostali pouze diplomy, v jiných zemích je zvykem přidat např. malý pohárek apod. Samozřejmě za každý svůj přihlášený exponát jste organizátorům museli zaplatit další peníze - cca 250,- Kč.

Jediným plusem je, že 10 % výdělku ze vstupného dostane nějaká pražská škola.

Nemůžu se ubránit smutnému pocitu. Bylo to asi nějak takhle: aby organizátoři, Češi, utržili za málo práce (přestože organizace musela být náročná) co nejvíc peněz.

Nebyl to náhodou poslední ročník? Kolik z těch zahraničních účastníků by se sem chtělo ještě vrátit?


Teď trošku z veselejšího soudku. Všichni účastníci byli moc milí a diskutovali vesele mezi sebou. Nabízeli si své tajné svačiny apod. nebo se obdarovávali malými dárečky.
Sešli se zde tvůrci textilních i porcelánových panenek, reborn panenek, čeští a slovenští loutkáři, medvědářky atd.

Zvládla jsem pořídit i pár fotografií, přestože mnohem méně než u minulého ročníku.

Takhle jsme přicestovali tramvají.

Můj stůl.

Tenhle méďa byl přesně podle mého vkusu - miloučký sladký mazlík s růžovými balónky. Moc se mi líbil.

Hodná Nastěnka.

Marfuška jako vyšitá.

Měkkoučký mazlík laděný do hněda s jasnýma zelenýma očima.

Chcete mě?

Tahle kozička byla můj absolutní favorit!