úterý 28. srpna 2012

Libuška



(Pře)sladká medvědice

(Pře)sladká medvědice na rohu police
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete růžově,
já si jí vážím velice,
svěřuji se jí docela,
že měla býti mužem - medvědem,
proto nechápu tak úplně,
jak mohla vzniknout mi pod prsty
v sukni oděná slečna veselá.

Libuška je dárkem pro mou milou L. Kožíšek má ze syntetiky, sukně a mašle jsou saténové, čenich vyšitý perlovkou. Původně jsem si myslela, že ušiju medvěda - muže. Nakonec se z toho ale vyloupla medvědice, téměř medvědí mládě. Samotnou mě to občas překvapí, jakoby si každý medvěd sám řekl, jak má vypadat. Já jen předělávám, pářu, stříhám...očka jsem předělávala jednou, uši také - o dost jsem ta původní zmenšila, písmeno L na zadní tlapce jsem přešívala dvakrát. Sukni jsem nejprve chtěla upevnit pomocí zavazovací mašle, nakonec jsem se uchýlila ke gumičce a po hodině zkoušení, prošívání, provlékání atd. jsem ji nakonec přišila napevno k tělu. Atd. Atd.
Teprve když získám pocit, že vyrobeného medvěda znám celistvě už poměrně dlouhou dobu, přestože je vyrobený třeba teprve hodinu, vím, že se narodil přesně takovým, jakým chtěl být (nebo jsem ho já ve skrytu duše chtěla mít?)


Jako kuře...

Pracovní pořádek






Rodný list.

Takhle Libuška čekala na novou majitelku.
Konečně je šťastná v náručí své majitelky.

pondělí 20. srpna 2012

V Sedmihradsku

V červenci jsem putovala, částečně pěšky s krosnou na zádech a částečně autobusem, po sedmihradských horách, městech a vesničkách. Navštívila jsem nespočet kostelů, klášterů a krásných míst a potkávala, často velmi chudé a přesto usměvavé, obyvatele tohoto kraje s bohatou historií. A viděla jsem medvěda!

Lakto Bar

Fontána  měla i praktické využití, v dusném parnu se mezi vodotrysky proháněly děti.


Působivá mozaika v podchodu ve Velkém Varadíně.

S přebytky elektrických kabelů si zde nikdo příliš hlavu neláme.

Ženich s nevěstou se fotí po obřadu.



Tyto dveře mě svou patinou nadchly.


Obraz v pravoslavném kostelíku.


Místní pivo Ursus.

Místní hlídač pomníku.

Zákusek mě nadchl, ale možná to bylo i tím, že jsem měla šílený hlad. Těsto bylo podobné lineckému, promazané našlehaným máslovým krémem, povrch posypaný voňavým cukrem (velmi podobný lze nalézt i na Kinder Paradise).


Kohoutí sympaťák.


Výstavka v pokoji u jednoho z kostelů. Jednou ji naaranžovali a více se o ni nestarali:-)

Úlovek ze špekové věže (Speckturm).


Pořídila jsem x fotek lidových motivů pro svou případnou pozdější inspiraci.


Balkón na faře - takový bych si přála.





Ovocno-zeleninový trh v Hermannstadtu.
Ciorba - kuřecí vývar s masem, zeleninou, koprem a petrželí.

Ciorba - fazolová s uzeným masem.

Zmrzlinový automat bez obsluhy v Brašově, jen házíte mince do jednotlivých přístrojů a plníte si kornoutek.

Cestou v horách jsem sbírala tymián, mátu atd. Večer je přidávala do večeře či z nich vařila čaje, to bylo skvělé.

Horské louky jsou plné květeny a o turistu téměř nezakopnete.


Mici jsou rumunskou obdodou čevabčiči. Jedná se o grilované tyčinky z mletého masa.


Vidíte čerta? Visí zespodu na jedné z misek vah.

Do kostela přilétl rehek zahradní a usedl na hlavičku holubice.


Typická dřevěná zdobená brána vedoucí do dvora.


Kudlanka nábožná.

V cukrárně...


Zákusek Alexandra byl nadýchaný, jen decentně přeslazený a moc mi chutnal.

Jogurtový dort s ovocem.



Nejraději mám pistáciovou, kde můžu ochutnám a pak porovnávám.





Kůň s povozem je ve vesnicích samozřejmostí.

Na zahrádce byly nejčastěji k vidění tyto druhy zeleniny: cibule, česnek, kopr, fazole, brambory...




Jednoduchá a hezky prosezená lavička.





Střecha je stará čtyřicet let.

Jakoby se tu zastavil čas...

Satelitní talíř měl každý.

Školní sešit nalezený v jedné rozpadlé staré škole.




Barevná mozaika zdobící pitný pramen v ženském pravoslavném klášteře.

Vím, že můj blog v tomto období právě nehýří příspěvky a mrzí mě to. Bohužel mám teď mnoho povinností týkajících se školy a ty ubíjí i mé kreativní nápady a chuť vařit. Časem přijde zlepšení...:-)
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...